Smutné, neb Anglie nám nenabídla tolik prostoru s tvorbou zápisků, nikoliv však pro nedostatek zážitků, ale s možnostmi připojení a s nedostatkem samotného času pro zápis – řidič a zapisovatel se nedá utáhnout. Proto se ve 4. den pokusíme společnými silami rekapitulovat.
Tedy hlavně pro nás, neboť při společných večerech zjišťujeme, že si každý z nás pamatuje kulový a v celku tedy megakouli. Tak jak to tedy bylo…
1. Přistáváme v Leedsu
Drobnými náklony jsme se přiblížili k runwayi a poměrně nehladce přistáli, kdy nebýt ruční brzdy, která řvala jak podťatá, tak jsme skončili v Leedsu na náměstí. Dohoda auta proběhla v klasickém duchu, že auto je připraveno, všechno dobře dopadne a zbytek jsem mu nerozuměl. Ale jelikož jsme se oba usmívali, plácli jsme si a auto bylo naše. Hansova svačinka zaplnila prázdné žaludky a směr byl jasný York.
York nás přivítal poměrně milým hostelem, byť pokoj pro 6 byl obsazen z jedné třetiny. Bizarní bylo složení – Angličan, Kanaďanka a my Češi. Vyrazili jsme do ulic a prošli Yorkem kolem katedrály, přes hradby, přes nejnavštěvovanější uličku na světě, která byla prázdná(a to jsme tam prošli 2x) a skončili jsme na nábřeží ve starobylé hospůdce King Arms. Hlad jsme řešili po anglicku – Fish&Chips. Byť o tomto tvrzení můžeme vést disputace, neb kromě nás to tolik lidí nejedlo. Okamžitě se nám z hromady omastku udělalo špatně a proto jsme šli spravovat Guinnessem. Viva la Guinness. Nejlepší skotská je irská, nejlepší anglické pivo je irské! Toto platí a platit bude..alespoň pro nás. Druhé kolečko městem jsme zakončili v márnici. Tedy v bývalé márnici a musíme potvrdit, že v Anglii je v márnicích poměrně živo. Chytli jsme live music a u kytary a mikrofonu se vystřidali snad kromě nás všichni příchozí hosté. Neuvěřitelné…během chvíle stálo na improvizovaném podiu z plachty kytarista, basák(s basou velkou jak indiánské teepee) a bubeník s bubny!!! Začala mezinárodní session, které jsme přispěli pouze obdivnými pohledy a potleskem.
Ačkoliv jsme s půlnocí pociťovali nastupjící únavu, angličané začali ožívat a cestou zpět jsem potkali desítky lidí(hlavně mladých dívek pobíhající po Yorku jen tak v šatičkách a balerýnkách-my navlečení do všech moderních outdoorových technologií, zapnuti až po uši).
2. den
Kanaďanku jsem neviděl..a to jsme spali v jedné posteli, byť já o patro výš.
Z yorku směr Scarborough, ale odbočka na Reeth. Zastávka Pickering – hrad moc drahý, houska s bacon a sasusage vynikající. Dále pobřeží ve městečku Whitby, procházka podél pobřeží k majáku a definitivně poslední fish&chips za krutých výkřiků nespokojených racků. výhledem přes zeď jsme ušetřili vstupné do Abbey na kopci. Dále jsme pokračovali na Robins hood bay, kde za mrzké 3 Elisabethbáby jsme zaparkovali a sešli 40% klesáním do vesničky. Přesun do Ravenscar, odkud jsme měli vyrazit na procházku podél pobřeží. Déšť naše plány zhatil a tak po klasickém English Tea jsme nasedli do auta a přejeli do Scarborough. \\\\krátká obhlídka místního hradu a 110km přejezd do Yorkshire Dales parku, do městeška Richmond. Po krátkém hledání jsme zaparkovali v hotelu Black Lion. Sprcha a hurá za jídlem. Přeci jen čas pokročil a tak jsme kolem 8 hodiny usedli v indické restauraci, kde nás bubáci nechali trochu čekat, aby se tvářili důležitě, a my pak zjistili, že mají půlku restaurace volnou. No ale pak začalo obžerství, které nás stálo mnoho, mnnoho sil. Předrkm o dvou chodech – papadoms a směsice čehosi, kde se míhali kuřata, jehňata, a cosi úzkého dlouhého a pak kulatého a pak teprve hlavní chod – chicken tikken masala, chicken tikken masala salla spicy(pálivý jako sviňa – jedl Roman a na hlavě mu vyrašili krůpěje potu, které volně přešly v potoky a následně řeky. Hansovo decentní jídlo z rýže s kuřecím masem a hnědou omáčkou se zeleninou a Martinovo Lamb tikka masala sala. Stále nevěříme, že jsme to snědli. Ind nás taky pěkně vomastil, protože: za 1. jsme nevěděli, co jsme si objednali a za 2. jsme pak nevěděli, za co vlastně platíme. Rajsh měl VELMI nečitelný rukopis!!! Náš odval do pubu na Guinnesse jeznamenal definitivní tečku za tímto dnem.
3. den
Krásné ráno jsme zazdili full English breakfest, což samo o sobě přináší velkou žaludeční nejistotu, ale po indických orgiích je to zaznamenání hodné. Nedaleko Richmondu jsou zbytky opatství Easby Abbey, které nás velmi oslovily, díky malebnému místu a dobrovolnému vstupnému. Tady je třeba udělat malou odbočku a naznačit, že vstupné na památky nejsou naším přítelem, ba co hůř, nepřítelem.
Směr Reeth,-horská tůra přesv20mil, mošna obsahovala: tenké plátky chleba, hrudka sýry, trocha vody a pár anglických buchet, Na sobě tři vrtsvy různých moderních materiálů a na zádech mošna. po přepočtu 10km – údolím řeky, v nejnáročnější cestě výstupu nás předběhla 80-letá členka klubu anglických turistů a s úsměvem mizela v dáli. Po hřebeni a větru navzdory jsme se vrátili do Reethu(můj kamínek na pamaátku jsem musel pod tlakem kolektivu a vahou kamínku, ponechat v horách, kde se z něho stala lavička pro 5-15 průměrně velkých Skotů). 4x hrozný Ale. cesta nás vedla přes Richmond do Durham.
bydlíme ve všivárně pod mostem, všude jinde plno, někdo mi už ležel v mojí postýlce, pivo zdarma, letíme do města, které probíháme mnohokrát sem a tam, pak kotvíme v subway, kde mluví asi anglicky, a tento gastro zážitek zpracováváme před katedrálou. město žije, my domů. karban a teploty nad 30 stupnu nas dohnali do hajan.
4. den
Rano po nedorozumeni v oblasti financi, bezime do katedraly zaplatit odpustky..je krasne, berem to pres hrad, std:neplatime, nevidime. smer Newcastle. v 1 jsme v hostelu, ted uz muzu napsat doma a mastime na focus. Listky klaply(thx to Neil) a pred zapasem se jdeme posilit. Mijime desitky ruznych restauraci, kde je bud plno, nebo se nikdo nevyjadri. A tak zapadame do cinskeho brlohu…tady koncim…jiz nikdy si na to nechci vzpomenout, zjevne se zaplatili malo na odpustcich. Focsu super amtosfera, 51 623 divaku, plichta 3:3, druhoui nasi srot polovinu hral
