Vybavujete si ty rakouský vesničky a města, kde je všechno uklizené a „pinktlich“? A švýcarské? Kde je všechno „zweimal pinktlich“? Vždy, když jsem v těchto zemích, mám pocit, blížící se jistotě, že mají speciální službu, starající se o účes přilehlých strání a kopců. Tak jedno je jasné, Rakušané ani Švýcaři tomu tady nevládnou. Spíš to připomíná takový český venkov – přece to nevyhodím! A jelikož je celý ostrov, alespoň jeho pravá část, hustě osídlen, máte pocit, že tady na každým rohu leží nějaký ten kousek „nevyhoditelného“, co se jednou určitě hodí. Zkrátka tak trochu bordel. Ale je jasné, že tohle tady nikdo neřeší, protože v tomhle vedru nemá cenu se s něčím nervovat. Jiná situace je ve vnitrozemí. Tam jsou k vidění někdy až honosné domy, občas i dvoupatrové, trávníček posekaný, prostě jiný level. Samozřejmě v místním měřítku.
Při jedné zastávce za místní kuchyní, jsme se ocitli na náměstí ve vesničce St. Anne. Ono tedy to náměstí byl takový dlouhý obdélník, kolem kterého vede jednosměrka a v čele toho obdélníku stojí kostel. Pár podivných figur posedávajících na lavičkách a 2 bistra. A tak jsme se posadili do toho bistra, kde jsme byli jediní zástupci středoevropanů, objednali si z nabídky Agoulous, protože to slovo se mi tak nějak líbilo a ani Google překladač nevěděl, cože to ten Agoulous je, a nasávali jsme tu místní náladu. Pravdou je, že jsme Kreolům, původním obyvatelům ostrova, nerozuměli ani slovo, ale někdy to prostě není potřeba, stačí tam být, usmívat se a pozorovat. Když jsme dojedli, mimochodem Agoulous bylo výborný a doporučuji, ať ho taky zkusíte, přišli takový dva kluci černý, hašišáci dredatý, a ten jeden hned ke mně a začal mi hrozně důležitě něco vysvětlovat. No Bielka tvrdila, že to určitě nebyla francouzština, protože nerozeznala jediné slovo. Ale gestikuloval tak intenzivně, že jsem mu rozuměl. A víte, o co šlo? To jak sedím. Já dal svoji klasiku, noha přes nohu a ruce zkřížený na pupku. A to on že neee, že takhle tady nemůžu sedět, jak zařezanej, že ty ruce musej bejt uvolněný a viset podél těla a to že je prostě „cool“, a pak že mezi ně zapadnu, tedy alespoň tou náladou. Takže pokud se budete chtít někdy hodit do karibské nálady, uvolněte to sevření, svěste ruce podél těla a buďte prostě v pohodě.
No, a pokud Vás zajímá, cože je to ten Agoulous, pak vězte, že to je pšeničná placka plněná vším, co vám leží po ruce (mleté maso, šunka, zelenina, vejce atd.) a pak pořádně zapečená.
