„Nemůžu dýchat, musím otevřít, je tu vedro“, všude tma a já slyším hořekujícího Jendu, který se přes mě sápe k žebříku a jde otevírat všechna okna. Mám peřinu přitaženou až ke krku, takže se mi zdá, že žádný vedro není. Během chvíle mám peřinu až po uši, ještě obrátka o 180stupňů, aby mi netáhlo otevřeným oknem na hlavu a spíme dál. Takže já Jendovy nohy v obličeji, on na oplátku moje v jeho tváři. Ráno nás Jenda informuje, že nám vlastně zachránil životy a nebýt jeho tak se rána, přes to děsné vedro a vydýchaný vzduch, ani nedočkáme. No nevím, já nic takovýho nepociťoval a ani nikdo jiný neměl pocit skonu.
Přes centrum Luzernu přejíždíme dále na jih, směr Interlaken a dále do Grindelwaldu. Jednoznačně nádhera, pozadí je tvořeno zasněženými vrcholky Alp, projíždíme kolem tyrkysových jezer, malých farem, dlouhými údolími, míjíme typické venkovské roubenky z hnědého dřeva a všude se pasoucí krávy se zvonky na krku. Tak nějak takhle jsme si představovali venkov ve Švýcarsku.
Kemp se jeví jako finančně příznivější, Jendovo naléhání na slevu s tím, že zůstaneme déle nezabral. Ale to místo si slevu ani nezaslouží. Jsme ve středu oblasti Jungfraujoch, z našeho kemp fleku vzhlížíme k velikánům Eiger, Munch a First.
U lanovky na Pfingstegg se setkáváme s krutou finanční realitou a zároveň s nemilou informací, že sníh letos ještě neroztál a většina tras nad 2 000 m.n.m. jsou stále uzavřené, čímž se nám okruh tras poněkud zúžil. Z horní stanice Pfingstegg se vydáme směrem do údolí a pak se držíme vrstevnice, která nás vede kolem farmářských staveních, stád krav až k ledovcové průrvě. Před 150 lety sahal ledovec až do údolí Grindelwalu a místní rozjeli zajímavý byznys s ledem. Z vně ledovce vyřezávali pilou kvádry ledu, které následně prodávali celé Evropě. A to bez přehánění, led se odtud vyvážel až do Paříže.
Celou cestu jsem pátral po místních surovinách, zvlášť na mléko mám jistou úchylku a to od doby, kdy jsem ochutnal v rakouském Flachau mléko přímo od krav. Když jsme míjeli jednoho farmáře, vyrazil jsem na něj s perfektně připravenou větou v Hoch deutsch, což mělo za následek totální nepochopení. A tak jsem polevil ve svém profesionálním přízvuku a jednoduchou otázkou: „Milch?“ jsem obdržel kýženou informaci, že bude, ale až za hodinu. Při cestě zpět jsem zvažoval návrat, ale když mi Jenda ukázal směr a sdělil vzdálenost, nechal jsem si zajít chuť. Ale tohle je příběh s dobrým koncem. Na kraji naší vesnice, v podstatě přes řeku od našeho karavanu jsem zavedl řeč s paní, která vypadala jak chodící reklama na Švýcarsko – celá v červenobílém a s bílým křížkem na límci bundy. Sice sebou trošku škubla, když jsem ji oslovil, ale mé Hochdeutch porozuměla a nasměrovala mne na farmu, kde mají automat s mlékem, ale ona že to prý ještě nezkusila. Asi má doma vlastní. Farma tam stála, automat funkční a za 1,2franku jsme získali litr švýcarského mléka vychlazeného na 5st. C. Byla to báseň!!! Farmář prodával i sýry, takže bylo jasné, že se ještě setkáme.
Před večeří jsme ještě vyrazili do centra Grindelwaldu, zašli jsme na nádraží, odkud vyjíždí zubačka na Jungfraujoch, nejvýše postavenou železniční stanici v Evropě (3454 m.n.m) a zastavili jsem se pod lanovkou na First, náš zítřejší cíl. Potvrdilo se, že 10 tras ze 16 je kvůli sněhu možným lavinám uzavřeno. Ale objevili jsme trasu na zítřejší den, takže velká radost. Pozastavím se nad složením obyvatel města, protože místních jsme potkali jen pomálu, s porovnáním nad neustálým hemžením Indů, jejich žen a dětí. Fakticky nebyla chvíle, abychom nějakého Inda nezahlédli, neslyšely a nebo se na něj přímo nekoukali. Lonely Planet měl odpověď i na tuto hádanku. Bollywod, který rád točí odpočinkové filmy(rozuměj blbosti), má rád kýčovitá pozadí hor, vodopádů a jezer. A v roce 1995, kdy Kašmír začal být nebezpečný, použili filmaři jako náhražku Švýcarsko – tuhle větu by asi žádný Švýcar nepřežil, nebo spíš já. Švýcarsko a náhražka..brrr. Každopádně Indů chtivých vidět místa, kde se jejich oblíbené trháky točily, rapidně vzrostlo a tak je můžete opravdu potkat na každém rohu.
Večery v horách jsou chladné. Vlastně večery v horách jsou hodně chladné a tak při poklesu teploty pod 5st. jsme zvolili útěk pod peřiny. Čekala nás celodenní túra, brzké vstávání a tak po cinku se sklenkou Diplomatica(rumu z Venezuely) jsme se odpojili z reality dne. Až na trenéra Jendu, který do půlnoci ladil plán následujícího dne.
