Pojďme se podívat pod pokličku našeho putování. Naši hajtru jsme představili, kromě 250 000 km má ještě sporák, ledničku, záchod a rozkládací postele. Shodli jsme se, že to vymýšlel debil, protože rozložit postele a následně z nich udělat obývák vede přes mnoho sprostých slov a přimáčknutých prstů. Záchod raději obcházíme, protože ten vede nějak svůj život a někdy o sobě dá vědět tak, že nestačíme větrat. Je znát, že zub času na tomto autě notně pracuje a technologie jsou již poněkud zastaralé. Na to, jak je to dlouhý, tak je to hrozně neprakticky řešený. Ale dost pomluv, protože se to nevyplácí. Každopádně jedeme a to je podstatný.
V oblasti stravování byly pro nás ohromným objevem chlazené těstoviny, které nás provázejí celou cestou. Výběr je ohromný a to v každém obchodě, který jsme navštívili. Ohromná nabídka je i v hotových omáčkách, kdy naší nejlepší volbou je rajčatovka na mnoho způsobů. Těstoviny často střídáme s klobáskami všelijakých příchutí, kdy zatím nejlepší byly z mixu vepřového a jehněčího masa. A samostatnou kapitolou jsou fazole, které tady mají snad na 100 variant. Kupodivu ani nepůsobí očekávané produkty v oblasti střev, byť Bielka již naznačila, že už je přes práh nechce. Tak jsme objevili hovězí burgery a to je slušná náhražka. V potravinách je tady neskutečný výběr, zvlášť ve větších městech. Jen kdyby to nebyly takový rance. V podstatě to tady všechno stojí 2x tolik co u nás. Ale ty chutě za to stojí. Ještě jsem nezmínil ovoce a zeleninu. Vzpomeňte si na co chcete, a to dostanete. Jedl jsem své nejlepší mango, právě zrají jahody a jsou fantastické. Testovali jsme místní meruňky broskve, jablka, kiwi(tady se teď prodávají z Itálie, což mi přijde hrozná blbost), papayu z Filipín, žluté melouny, zelené melouny, červené melouny, nashi a pak cosi, co nevíme, jak se jmenuje, ale mohli jsme se po tom umlátit. Při cestě ze zátoky Golden bay jsme zajeli na farmu, kde právě prodávali to, co mají sklizené. A tak jsme vzali rajčata a melouny a jablka, ježíš ty byly!!! A pak tento plod, který tvarem a barvou připomíná jablko, dužinou hrušku, chutí všelicos sladkého a je neskutečně, zdůrazňuji neskutečně šťavnatý. hodně podobný nashi, ale lepší. Ještě teď mi tečou sliny při vzpomínce na jeho chuť. Od té doby marně sháníme, nikde nemají.
Vzdálenosti jsou tady opět delší, než jsem předpokládal. Nedá se to srovnat s Amerikou, kde jedete 500km a nic(pokud nepočítáte McDonalds, Subway, KFC, Starbucks, pumpa, Burger King, Wendys , Pizza Express, pumpa a nanovo). Tady jedete 200km a každou chvíli nějaká vyhlídka, pláž, jeskyně, výšlap, no srdce mi krvácí, kdykoliv míjíme a nezastavíme. Takže denně strávíme v průměru 4 hodiny za volantem, pokud ovšem nejedeme na dvojciferné silnici, protože to se to pak natahuje. Dobrá zpráva pro nás je, že jedeme na naftu a ta je tu levná. Škoda, že z ní nemůžeme i vařit, protože litr vychází na 26Kč a to je cajk. Na restaurace už moc nezbývá. A to nejen peněz, ale i času. Přes den většinou chodíme, jedeme, fotíme, svačíme a večer už zas v kempu, kde si raději uvaříme.
No a na závěr trocha alkoholu. Zjevně s tím tady bojují. Alkohol se dá koupit v krámě nebo ve speciálních likér šopech,ale striktně vyžadují ID kartu, že vám bylo nad pětadvacet. Co mě uzemnilo je, že nesmíte mít sebou ani osobu mladší, které je 25. Když už jsem po třetí vracel lahev vína, protože jsme sebou neměli pasy na prokázaní věku, tak jsem to nevydržel a ptal se paní pokladní, co to je za nesmysl? Protože já, a to ruku na srdce, vypadám na 27, takže v pohodě. Ale Bielce nikdy nevěří, že už jí je dvacet pět(ještě ne, až v září) takže mi tu láhev vždycky seberou. Říkám ty paní pokladní, která je mimochodem milá, ostatně jako všechny pokladní, které jsme tu potkali: jaký je rozdíl, když pošlu přítelkyni napřed a nebude u placení celého nákupu. Vždyť to nemá logiku, venku už můžeme ťukat na oslavu společně, i když ji bude dvacet. Velmi slušně mi vysvětlila, že jsou na to přísné pokuty, odebrání licence a kdoví co ještě a že obchod ručí za to, že se alkohol nedostane k osobě mladší než 25. Co se děje venku, mimo krám, to už není jejich problém. Takže kdykoliv se objeví alkohol, cinkne pokladní a už tam běží manažerka kontrolovat ID – teda pokud vypadáte, že vám ještě nebylo pětadvacet. Včera v krámě to tam cinkalo jak o život. Je vidět, že jim chutná. Aby ne, vinice najdete téměř v každé oblasti.
