Tak zajímalo by mne, kdo přišel s nápadem pojmenovat ledovec jménem Franz Josef. A tím to neskončilo, protože kolem toho vznikla vesnice se stejným názvem, která shromažďuje ledovce chtivé návštěvníky a vrtulníkem je tam pak za mrzký peníz dováží. Ano, pouze vrtulníkem. Náš průvodce Rough guide, který je asi 7 let za opicema, ještě zmiňuje variantu pěší túry s průvodcem za 105 NZD. To je ovšem minulost. Nyní vysolíte 395NZD a průvodci vás vrtulníkem přepraví na ledovec, okouknete ho, jestli je dostatečně ledový, trochu ho pošlapete a hajdy zpátky. Tak to ne. Přijeli jsem za drobného mrholení, k ledovci došli po svých, blíže jak na 500 metrů nás stejně nepustili a hodinku zpátky. Ale stálo to za to. Cestou zpět nás zastihla modrá záře nad ledovcem, která se jen těžko popisuje. Bylo to jak velké modré tajemno. Druhý den jsme si objednali túru na ledovcového bratříčka Foxe, vzdáleného 30 km, kde za menší peníz pořídíte to samé. Jen se nepřeletí vrtulníkem, ale autobusem. Nafasovali jsme pořádné pohorky, tlusté ponožky(čisté), nepromokavé bundy. S příchodem desáté hodiny, která zde rozhoduje, jak celý den bude, se mračna roztrhala a přišlo Slunce. Potvrzuji že ledovec je ledový, že ubývá, že driftuje, že se odlamuje a že v Norsku jsem viděl větší. Na naší vycházce po ledovci jsme potkali výpravu 4 samostatných ledovcolezců a ejhle. Jedna z nich Češka, která nás ihned poznala a říká ahoj. Tak jsme si krátce povyprávěli a ptám se jí, jak v nás poznala Čechy. Byl jsem po koupeli, vlasy učesané, svačinu v batohu a na nohách plné boty, takže žádný sandále s ponožkama. Tilak a Envy – to jsou prý poznávací znamení Čechů – nikdo jiný je prý nenosí. A tak i my se rozhlížíme a hledáme., Zatím marně. Ale značku Deuter nosí zásadně Němci. Nebo alespoň německy se dorozumívající lidé.
