Je na čase se rozloučit s nezapomenutelným údolím Grindelwaldu. Den začíná klasickým budíkem v 8h, vyrážíme s Jendou pro čerstvé mléko(to mi bude chybět) a po vydatné snídani se loučíme s majiteli kempu. Cílem je Lichtenštejnsko, respektive kemp poblíž hlavního města Vaduz, vlastně jediný kemp v celém Lichtenštejnsku, což při jeho rozloze 25km x 16 km není nic překvapivého.
Čeká nás 300km přejezd a tak je rozdělen návštěvou města Interlaken, města ležícího na kraji jezera s výhledem na Jungfraujoch. Tomuto městu říkáme naše jednoznačné ANO. Stojí za to ho vidět, stojí za to ho projít a určitě stojí hodně za to v něm zůstat. Městu vévodí rozlehlý park, kde se nachází tenisový areál. Teda v tomhle větru, který celému parku vévodí, v podstatě jsou to přiotevřené dveře mezi skalnatými masívy, si nedovedu představit hrát tenis. Ihned plánujeme skoupit část parku a postavit tam pingpongové a badmintonové centrum, prodej míčků a košíčků půjde na odbyt. Na protilehlém okraji parku pyšně stojí Hotel Victoria, jeden z nejluxusnějších hotelů v širém kraji. Má za sebou i bohatou historii a Rolce Royce před jeho vchodem nám jasně naznačuje, že sem v pohorkách nepatříme. Škoda brutálně hnusného šedivého mrakodrapu(cca 10 pater), rovněž hotel, který stojí v těsné blízkosti Victorie a který vypadá, jak kdyby městu pár let vládli komunisti a v rámci ROH postavili svou bustu. Nestačili město zničit úplně, ale smrad zůstal. Fantastický pohled na město je od vodního kanálu, který spojuje město s jezerem a tyrkysová voda nabádá k vykoupání. Vidím svůj sen o bydlení. Na kraji kanálu s tyrkysovou vodou stojí moderní třípatrová budova s byty, a horní patro má k dispozici střešní zahradu. Je to nádhera. No, a abych nezapomněl, všude naši Indové. Takže i ve městě několik restaurací ala Indie, jeden za všechny klasika Taj Mahal.
Přejezd do Lichtenštejnska zabral 2 hodiny a tak přijíždíme do kempu před 16hodinou. Trochu nás zaskočila pracovní doba recepce od 8 do 8.30 a od 18 do 18.30. No asi mají vyděláno. Dle informací recepce se máme ubytovat a zaplatit při odjezdu. Díky krajanům, získáváme přístup i k elektřině a tak Libor, vedoucí vozidla, může spokojeně vybalit. Internet je pod heslem a brožurky nikde, jediné co Jenda vypátrá je odjezd autobusů do města z nedaleké zastávky. Škoda, že jízdní řád tam visí zřejmě od založení Lichtenštejnska a na zastávce získáváme zcela odlišný. Za hodinu práce denně se prostě dobrej kemp neudělá. Zkouším spínat ruce a přesvědčit projíždějící řidiče, ať nás svezou. Marně. Konečně po 30 minutách bus a za 2,4CHF za osobu přejíždíme do centra hlavního města Vaduzu.
Lichtenštejnsko má poměrně zmáknutý systém dopravy, rozdělený do 3 pásem a v podstatě pokrývá celé jeho území. Vystoupíme 2 zastávky za centrem Vadúzu a procházíme jeho centrem. Naše názory se poměrně rozcházejí, pro mě nezajímavá nudle, s několika bary a bezlidnatých ulic, Jenda obdivuje architekturu domu umění, Hans obdivuje servírku a Libor přemýšlí, jak by se tam otočil s karavanem. Nějak se o to auto začíná bát, my se začínáme bát o něho, pomalu nás nutí denně skládat věci do komínku, teda hlavně mě, a v pravidelných intervalech ho obchází jak profesionální hlídač. Bude ho chtít vůbec vrátit??
Po švýcarském pivu jsme otestovali i lichtenštejnské a je stejně tak dobré. Jediné, co trochu kazí chuť, je jeho cena 5,2CHF za třetinku (cca 110Kč). Na konci pěší zóny prohlížíme sochy tvořící veřejnou galerii a jsme na konci města. Za mě fakt nic moc. Od daňového ráje jsem asi čekal víc. V předsálí turistického centra, kdy samo centrum je již zavřené, nabíráme drobky informačních letáků a mapiček, ale jak říká Jenda: „Šrot“.
Dnes se k večeři se podává hovězí na houbách s rýží(díky Jani) a k tomu Zlatopramen a Gambrinus. Druhý jednoznačně dostává označení FUJ Hnůj roku, kdy Libor podává vysvětlení: „Gambáč je pivo, které se vaří z instantní kostky.“ Daleko horší informací je, že Plzeň v lahvi se vyrábí nejenom u nás v Plzni, ale i v Polsku a Maďarsku!!!! Okamžitě je rozhodnuto podat stížnost, kdy nám valili do hlav, že Plzeň je dobrá díky plzeňské vodě a to bych se teda moc divil, kdyby ji vozili do Polska. Nebo Maďarska. Takže Plzeň v lahvi jednoznačně ŠOK roku.
Jenda se pustil do plánování naší poslední trasy, Libor se pustil do Zlatopramenu, Hans se pustil do El Dorada(rum z Guayany) a já se přidal k Hansovi a zároveň se pustil do Libora, co má proti mému úklidu. Byl to pěkný večer. Na dobrou noc zařízneme kousek sýry a španělskou klobásu a jdeme nabrat sílu. Bude ji opravdu potřeba, protože cílem skupiny A(Jenda a Filip) má být Fürstensteig, pořádná horská cesta, kterou jednou za život musí absolvovat každý občan Lichtenštejnska a skupina B volí Wanderweg, tedy vyhlídkovou trasu. K trase skupiny A nutno podotknout, že se odehrává v pásmu 1800-2300m.n.m. a účastníci se pohybují ve skalnatém masivu, přidržujíc se ocelových lan a žebříků. Snad nám počasí dopřeje, zprávy z Čech hlásí, že dopoledne polojasno, odpoledne zamračeno a lehký déšť.
