8.00 a náš bydlík Katamarano vstává. A opravdu do teplého a slunečného rána. Zapomněl jsem se zmínit, že včerejší večer přinesl spoustu nápadů, z nichž jeden byl přejmenovat bydlíka na Káťamáranosex, ovšem detaily této debaty nechť zůstanou uzavřené. Každopádně jsem se bavili představou, jak prodělávající nájemce se svými Breitlingy na ruce se na vůz podívá a švihne ho.
Kemp zaplacen, snídaně pokořena, plány upřesněny. Karavan necháváme v kempu a autobusem číslo 12, přijíždí za minutu, míříme na výchozí stanici v plné polní, tedy v pohorkách, Moirách, softšelkách a všelijakých jiných materiálech, tedy vyjma Libora, který bere firemní montérky. Cesta je s dvěma přestupy, první klape jak po drátku u druhého trochu tápeme. Mířím do krámu s perfektně připravenou otázkou v němčině, kde je ta zastávka autobusu 22. Mladá sympatická paní se nás ujímá a vede nás k ceduli schované za ozdobnými keři. Tak tam jsme ji nehledali. Danke schön a loučíme se. Už už odchází když zaslechne naši češtinu a slovensky se nás zeptá:“Prečo stě sa neoptali rovnou po česku?“ Uff..teda to bylo fous. Netřeba vykládat, když vyrazí 4 muži, že se vedou všelijaké řeči, zvlášť k hodnocení procházejících žen a dívek. No a zvlášť v cizině se jeden ani nemusí obávat o prozrazení. Jaká klika, že jsme teď drželi huby, byť by dostala hodnocení jistě dobré.
5 let žije v Lichtenštejnsku, 4 roky vdaná, má 3 zaměstnání, 2 děti a její manžel má farmu, kde má 60 krav a spousty dalších havětí, kdy jsem se trochu ztratil v překladu. Ale mají dve mačky.
Bus 22 je tu a my nasedáme do dalšího z řady luxusních autobusů. 5 zastávek před koncem sedíme už jenom my a mladí kamzíci, a autobus se stále šplhá v pravotočivých zatáčkách směrem k nebi. Při jednom manévru, kdy se míjí se zánovním mercedesem, dochází k bizardní situaci. Starší dáma, vezoucí staršího pána a ještě staršího pána, při úhybném manévru couvá a nabourá do zdi(a to tam měla odhadem asi 7 senzorů), starší pán vystoupí,jde se na to podívat a poměrně zbrklá paní ho málem rozšmelcuje o zeď nenadálým opakovaným couváním, srdce máme v krku, ale je tu finále, když sama vystupuje z auta a to se začne pomalu rozjíždět z kopce. Myslím, že starší z dvojice pánu měl slabou, ne silnou srdeční příhodu. Stihla to. Zabrzdila a my se raději odvrátili jinam. Na víc už jsme neměli ani my.
Gaflei 1483 m.n.m. je výchozím bodem pro obě skupiny. My s Jendou míříme na Fürstensteig, zjistit, zda bychom mohli v Lichtenštejnsku právoplatně žít, Libor a Hans míří na Sücka a dál do Säga, dnešním cílem a sídlem našeho karavanu.
Respekt na rozloučenou a v 11h vyrážíme s Jendou na naši pouť. Plánujeme strávit 4 hodiny ve skalách a přejít vrcholky Tří sester. Plán získává trhlinu při setkání se dvěma staršími dámami, které potkáváme slunící se na lavičce. Jenda zapřede rozhovor a ony se vyptávají co máme v plánu a odkud jsme. Tak ČR vůbec netuší, kde leží.Hořké poznání, když kauza Diag human stála náš stát nějakou tu pětku. Ale čert vem pětku, ale aby v 60 letech ženský kroutili hlavami, kde jen že to ČR může být je opravdu hořké poznání. Když jim hrdě oznámíme, kam nás naše nohy nesou, málem s nima švihne. To nemůžete, cesta je ještě zavřená, ještě není zabezpečená, otvírá se v červnu a dokud ji neprojdou horalové, nedoporučují abychom tam šli. Ztěžka polykáme, na tenhle výstup jsme se fakt těšili. Zkoušíme je obměkčit a trochu se daří. Nakonec souhlasí s naším nápadem, že to tam okouknem a rozhodneme o proveditelnosti. Půl hodiny míříme vzhůru k Fürstensteig. Jsou to úzké stezky vedoucí podél horských masívů a ž k vrcholu ve 2230 m.n.m. Cesty jsou zabezpečené ocelovými lany a k vrcholku jsou přikovány kovové žebříky. Ale k těm se bohužel nedostaneme. Po 15 minutách ukončí naši trasu sněhová plotna a těsně za ní sesypaná lavina drobného kamení. Ač velmi neradi, ustupujeme pokorně hoře a vracíme se zpět. Výlet nás stál hodinu a půl. Změna plánu vyhrazena a tak Jenda stanovuje nové cíle. Silum, Sücka, Steg a odtud na Kruppel a dále na Rappensteinsattel. Odhadem 5 hodin chůze, nastoupat do 2100m.n.m. a pak prudký sestup do kempu v 500 m.n.m. Realita: 6 hodin chůze(7 a půl celkem), Rappensteinsattel jsme vynechali, sestup dolů z 2011m.n.m. největší masakr kolen, který jsme zažili.
Cesta to byla nádherná a stála nás spousty sil. Slunce zašlo dle předpovědi a dostali jsme se i do deště. Cestou jsme potkali dva Švýcary a tři kamzíky, před deštěm jsme se schovali v chatě Kruppel o rozměrech 3x3m, ale kompletně vybavené pro přenocování(na stole ležely dvě lahve pálenky z višní) a do knihy hostů, založené roku 1978 jsme provedli grafický zápis o návštěvě. Cestou jsme zdolali několik vrcholů, ke kterým jsme se hrabali po čtyřech, vodou a sněhem. Odměnou nám byl výhled na okolní hory a zasněžené vrcholky, údolí řeky Rýn a hluboká údolí ve vnitrozemí. Problémem se nám staly zásoby jídla, kdy jsme za celý den snědli 4 Flipjacky(müsli tyčinky), dva banány a dvě jablka. Poslední vzpruhu při náročném sestupu nám dodal EnergyGel. Procházeli jsme vodopády, potůčky, sněhovými plotnami a v 18.30 jsme se dostali zpět do našeho kempu.
