Tak jižněji se už letos nedostaneme, tedy pokud nechceme sedět za volantem další stovky kilometrů na jednosměrné cestě do Milford Sound. Chtěli bychom moc, teda hlavně já, ale všechno má své meze.
Letos končíme jižní putování v Glenorchy(čti Glenroky – my jsme tady dlouho dobu machrovaly, že Glenorč je super a nikdo nám nerozuměl). A je to závěr parádní. Vlaďka Kennett, která nám pomáhala se zajištěním auta a vnitrostátních letenek, nám při konzultacích říkala, že letět na Nový Zéland a nenavštívit jižní ostrov, znamená nepoznat Nový Zéland. A měla pravdu. A Glenorchy, kde sama žije, je absolutní pecka. „Cesta do ráje“ se jmenuje silnice vedoucí od Queenstown do Glenorchy. A až přivezeme fotky ve vysokém rozlišení, věřím, že s názvem budete souhlasit. Městečko leží u ledovcového jezera, obklopené ze všech stran horami. Má 221 stálých obyvatel a v létě se pěkně přifoukne, řekl bych tak na 600. Je to místo, odkud vycházejí významné vícedenní, naštěstí i jednodenní treky. Protože delší treky nejsou pro žádné čajíčky a karavánky. Pěkně všechno na záda a 3 dny v horách kde v jednu chvíli mažete opalovák 30 a za chvíli byste nejraději píchli ovci a schovali se v ní před zimou. Takže známe jenom z vyprávění a prohlížení knih. Z rozhovoru v kuchyni, kdy jsem se bavil s Rakušanem, Angličanem a Čechem jsme na tom všichni podobně. Takže jen takové trekování po okolí. Kemp je zde jediný, stejně tak krám, který je zároveň infocentrem. Takže nabídka zboží tomu odpovídá. Ale to všechno je nepodstatné, protože když vyrazíte na cestu, maté nakrmeno mysl tou nádherou okolí. Hodně mě to připomíná Irsko, ale v teplém hávu.
