Tak takhle si představuju pohodu, klid a tabáček. Nejsevernější cíp jižního ostrova je tak blbě dostupný, že ho většinou nikdo moc nenavštíví. Ale upřímně, byla by to velká škoda minout. Nejraději bych tady zakempil na pěkně dlouho, lidí málo, slunce téměř nonstop, příjemný vítr od moře a spousta míst na průzkum. V našich časově skromných podmínkách jsme mu věnovali celý den, což pravda není moc, ale jinak se žel nedá. Večerní výlet na Wharariki beach byl bezesporu jeden z nejkrásnějších zélandských momentů. Odliv odhalil skaliska a my měli možnost se jimi procházet. Tohle je prostě paráda. No a druhý den jsme zažili nefalšovanou sobotu ala Nový Zéland. Městečko Takaka nám nabídlo festival umělců, dlouhatananánskou třídu plných obchůdků, občerstvení a hudby. A jeden vypečený autobus, který opravdu putuje po Novém Zélandě. Viděli jsme ho i na cestě.
