A vlastně ani pro mladý, pokud jste nikdy nezkoušeli porazit 50 let starý strom klíční kostí nebo nosní přepážkou, na levém, či pravém ucho nenosili místo náušnic kladiva a hlavu nemáte vyztuženou titanovou destičkou. A hlavně, kdo má krk, ten tady nemá co dělat.
Sedíme v desáté řadě na stadionu v Dunedinu na zápase domácích Highlanders, kteří bojují ve svém prvním zápase sezóny proti Chiefs. Se základními znalostmi rugby a několika zhlédnutými zápasy se cítím jako polo-odborník, ale slečna vedle mě má zjevně hlubší znalosti, protože celý zápas komentuje mnoha slovy, jejichž význam mi zůstává skryt. Opětovně ve mne vítězí pocit, že než samotný zápas je důležitá atmosféra. A ta je neskutečná. Úvodní ceremoniál zahájil sbor třiceti dudistů(jak jinak pojmenovat hráče na dudy), vlajkonoši, ohně a ohlušující křik publika při představení domácích hráčů. Pohled na některé hráče z blízkosti několika metrů mne přivádí na myšlenku, že ne všichni jsme dětmi božími. Ale už se hraje a tempo je neskutečné. Kdo by si pomyslel, že tahle pevnost umí i běhat. No tenhle zákrok do krku snad nemohl jícen přežít. Ouuu, člověče, vy jste se snad zbláznil? Pánové, tohle nemyslíte vážně!!! Když vidím ty skládky(odborný ragby výraz pro složení soupeře k zemi), nevěřím, že bylo tělo někdy připraveno k těmto účelům. Ale člověk míní…a ragby mění. Bohužel domácí prohrávají, což publikum vůbec nerozhodí a jede několik mexických vln dokola. Hnacím motorem je sektor označení ZOO CREW(jakési zoo mužstvo domácích), které je plně v barvách domácího týmu a vytvářejí neskutečnou atmosféru. Několik z nich má na sobě japonské čelenky ala Tora, tora, tora na podporu prvního domácího hráče z Japonska. Ale to nic není proti tomu, když se k míči dostane Ma´a Nonu – hvězda národního týmu All Blacks. Tenhle „člověk“ padá k zemi, až když na něm visí 5 soupeřů. A to ještě uběhne pár metrů. Skutečný maorský Highlanders.
