Pojďme se podívat pod pokličku našeho putování. Naši hajtru jsme představili, kromě 250 000 km má ještě sporák, ledničku, záchod a rozkládací postele. Shodli jsme se, že to vymýšlel debil,

Tak takovou invazi čmeláku jsem nezažil. Férově nás uvěznili v našem karavanu, ze kterého jsme pozorovali ostatní skupinky kempujících kolem nás, jak se všelijak ohání, pobíhají a zle pokřikují.

Tak takhle si představuju pohodu, klid a tabáček. Nejsevernější cíp jižního ostrova je tak blbě dostupný, že ho většinou nikdo moc nenavštíví. Ale upřímně, byla by to velká škoda minout.

Je to hned. Chvíli nevíte, co za faktor na sebe namazat – např. já mažu od začátku 30 a už jsem se dvakrát spálil, přičemž nos vypadá jako nos solidního alkoholika,

Dlouhou dobu to vypadalo, že nám naše nejdůležitější túra na severním ostrově nevyjde. Ale vyšlo to. A byla to cesta rozhodně nezapomenutelná. V národním parku Tongariro je stezka, patřící mezi Top World tour.

Než jsme vyrazili na tuto opuštěnou silnici, měli jsme zvláštní setkání v pobočce McDonalds(mimochodem už NIKDY se u nich nezastavím, takový sajrajtyco dělaj, to snad není možný-prej McFish!!! McHnus ala rybí prst

Vlastně nevím, co k tomu dodat. Když jsme přijeli do kempu, tak jsme valili oka na stáda pobíhající zvěře, když jsme večeřeli, tak na mě řvaly kachny, kvokaly slepice a i pávy se přišli přihlásit o slovo.