Letos jsem si řekl dost. Vzal jsem si dovolenou a tu rovněž udělil mým dvěma elektronickým parťákům, kteří mne provází od časů dospělosti, tedy mailu a telefonu. Mail tak automaticky odpovídá na neodolatelné nabídky a záludné otázky tím, že nejsme. Telefon zas jednoduše přesměrovává, a tak nemusí poslouchat denní dávky hovorů, poslední dobou spíš kvanta.

Tak tohle tady funguje. Jsme tu třetí den a čas už rozlišujeme pouze na světlo/tma, hlad/žízeň, spát se mi chce/nechce. Trochu s námi zamával ten časový posun, takže v devět večer vypadáme trochu jako zombie, ale to už brzy dospíme. Chtěl jsem s tím včera trochu zabojovat a tak jsem opustil ložnici, a že jdu číst. A jako že

Když jsme se vydali na cestu, nevěděl jsem o Guadeloupe moc nic. Ale co jsem věděl na jisto, že se zase spálím. Vím to na tuty od roku 2012, kdy se nám podařilo spálit ve Skotsku, kde v době našeho pobytu došlo k mimořádnému úkazu a slunce svítilo tři dny po sobě, což se za posledních 100

Dnes jsme byli poprvé na trhu a byla vám to taková krása! Začali jsme v přístavu, kde rybáři po návratu z moře mají připravené stánky, ve kterých obratem nabídnou, co moře dalo. Krása to je, ale na druhou stranu, když ty bestie vidím, tak si už nejsem jistej, zda se do toho moře chci ještě vrátit. Ale

Kolikrát jsem si už říkal, jak by bylo super, aby měl den o pár hodin víc. Ale po pravdě, když to přijde, tak to taková paráda není. To je jako dožít se 100 let a od 70 bojovat s několika civilizačníma chorobama. Jako prostě že to dáte, ale že by to byla nějaká super akce,